//České podnikatelské insolvence selhávají ve svém základním poslání

České podnikatelské insolvence selhávají ve svém základním poslání

V minulém příspěvku jsme se podrobně věnovali výsledkům deseti let oddlužení v České republice. Z dat vyplynulo, že nový institut byl přijat veřejností s důvěrou, a že  do této procedury vstoupilo mnoho lidí. Dlužníci byli schopni v rámci osobních bankrotů    uhradit v průměru nikoli jenom 30 procent výše dluhů, jak zákon požadoval, ale dokonce 56 procent. A přesto, že výsledky jsou výborné, připravují politici zásadní změnu.

Druhou stranou mince v insolvenčním prostředí zákonu jsou podnikatelské insolvence, kterými se budeme zabývat nyní. V průběhu přípravy zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, jsme mohli slýchat velká očekávání spojená s přijetím nového kodexu vytvořeného podle amerického vzoru s německým vlivem. Věřitelé získali v insolvenčních řízení mimořádná oprávnění, zejména v případech věřitelů zajištěných pohledávek. Častý argument pro posílení pravomocí věřitelů zněl: „ Jedná se vlastně o jejich prostředky, takže věřitelé se postarají o vysokou návratnost půjčených aktiv“.  V letošním roce  podnikatelské insolvence slaví 10 let své existence, a tak se můžeme podívat,  jak to dopadlo. InsolCentrum s.r.o. má k dispozici podrobné výsledky všech podnikatelských insolvencí ukončených v letech 2011,2012,2013, které korespondují s nejaktuálnějšími daty za leden 2018.

Průměrná výše návratnosti pohledávek se pohybuje okolo 7 procent. A to se týká jak návratnosti zajištěných, tak nezajištěných pohledávek. Uspokojení zajištěných pohledávek se pohybuje okolo 16 procent, nezajištěných okolo 3 procent.

Z výsledků vyplývá, že pro nezajištěné věřitele nemá význam se vymáháním pohledávek v insolvencích vůbec zabývat, protože jim výnos nepokryje ani náklady spojené s přihlášením pohledávek, natož návratnost původních půjček. I pro zajištěné věřitelé jsou výsledky zpeněžení věcí zajištěných zástavami velkým zklamáním.

Věřitelé proto většinou rezignovali na aktivní přístup k vymáhání, a to včetně státních orgánů. Jak finanční úřady, tak orgány správy sociálního zabezpečení i zdravotní pojišťovny v nejdůležitějším období před rozhodnutí o úpadku aktivně nekonají, a insolvenční návrhy nepodávají. V období zhruba rok před soudním rozhodnutím o úpadku  přitom dlužníci vyvedou podstatnou část svého majetku mimo majetkovou podstatu na třetí osoby. Více než polovina podnikatelských insolvencí potom končí zrušením konkurzu pro nedostatek majetku. A v těchto případech nedostanou přihlášení věřitelé ani korunu.

Jak je možné, že se stát a koneckonců my všichni s klidem díváme, jak se ztrácejí majetky? Víme totiž velmi přesně, jaké prostředky byly do firem půjčeny, protože je věřitelé musí velmi precizně dokladovat v rámci přezkumu pohledávek. Je správné, že pod rouškou soudního procesu se ukončí existence firem, ve kterých se ztratily miliardy? Například v konkursech ukončených v roce 2013 půjčili věřitelé prostředky v hodnotě 25 miliard Kč, přičemž  hodnota zpeněženého majetku činila 2,9 miliardy Kč. Porovnáme-li data společnosti InsolCentrum  s ekonomickými registry, zjistíme, že většina  firem, které skončili v konkursu, vykazovala obdobné znaky – nezakládání listin do obchodního rejstříku, velké změny majetkové struktury, účetnictví věrně nezobrazovalo reálný stav majetku atd.

Kromě pochybností o řádném chování dlužníků lze pozorovat boj o moc a majetek  i v rámci samotných konkurzních řízení. Před nějakou dobou jsme se v médiích setkávali s tažením proti insolvenčním mafiím, aniž jsme se nakonec dobrali nějakého reálného výstupu.  Současná kauza H-systému nás také nepřesvědčuje o rychlém a nekonfliktním řešení úpadku developerské firmy.

Suma sumárum: Podnikatelské insolvence jsou odvrácenou stranou mince insolvenčních řízení. Jejich úkolem by mělo být spravedlivé uspokojení věřitelů dlužníka, který se dostal do úpadku. V tomto svém poslání selhávají a nevěří jim téměř nikdo. Na rozdíl od oddlužení by podnikatelské insolvence potřebovaly zásadní změnu založenou na úplně novém přístupu k chování dlužníků, aktivitě státních orgánů i způsobů vedení konkurzů.

Publikováno: Právní zpravodaj, Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR, č. 351, 7/2018