//Insolvenční správkyně Veselá: Úplné oddlužení pro podnikatele je legalizace krádeže

Insolvenční správkyně Veselá: Úplné oddlužení pro podnikatele je legalizace krádeže

Měli bychom zachovat stávající právní úpravu oddlužování pro ekonomicky schopné dlužníky a hledat co nejvhodnější řešení pro dlouhodobě zadlužené a ekonomicky slabé občany, říká v odpovědi na otázky Dušana Šrámka z České justice Jarmila Veselá, jednatelka společnosti InsolCentrum. Vyplývá to ze zatím nejsouhrnnějšího průzkumu v oblasti osobních bankrotů za deset let jejich existence. Oddlužení se ukázalo jako funkční ekonomický proces, který věřitelům zajistil průměrnou návratnost přesahující polovinu hodnoty jejich pohledávek, a proto není rozumné měnit jejich parametry, dodává.

Byl pro vás výsledek průzkumu překvapením?

JUDr. Jarmila Veselá, jednatelka InsolCentra

Ano, přestože se v InsolCentru hodnocením dat z insolvenčních řízení v České republice zabýváme již téměř deset let, byl pro nás výsledek průzkumu dat z oddlužení velkým překvapením. V minulosti jsme se věnovali zejména datům z podnikatelských insolvencí. Podnikatelské insolvence přitom stále vykazují nepříznivé výsledky. Věřitelé v průměru získávají zpět ze svých pohledávek pouze sedm procent, nezajištění věřitelé dokonce pouhá tři procenta. Míra uspokojení věřitelů je v podnikatelských insolvencích tak nízká, že věřitelům se nevrátí téměř ani náklady na vymáhání; natož dlužná částka Navíc dlužníci – podnikatelské subjekty – často ještě před rozhodnutím o úpadku vyvedou majetek mimo podnik. Ve více než padesáti procentech případů tak věřitelé nezískají z insolvenčních řízení ani korunu. Insolvence podnikatelských subjektů můžeme z hlediska výsledků hodnotit jako černou můru českého právního prostředí.

Naopak hodnocení deseti let existence oddlužení je veskrze příznivé. Oddlužení se ukázalo jako funkční ekonomický proces, který věřitelům zajistil průměrnou návratnost přesahující polovinu hodnoty jejich pohledávek. Největší rozdíl v porovnání podnikatelských insolvencí a osobních úpadků můžeme spatřovat v důvěře aktérů ve funkčnost procedur. Podnikatelským konkursům aktéři nevěří a chápou je pouze jako formální ukončení existence dlužníka. Tento přístup nejlépe ilustrují státní orgány, které se v nejdůležitější fázi před rozhodnutím o úpadku úplně vyhýbají jakékoliv aktivitě a insolvenční návrhy nepodávají. Naproti tomu v oddlužení spatřovali dlužníci svoji šanci a do procedury se masivně hlásili. Úspěšný vstup 150 tisíc lidí (přičemž každý měsíc přibývají další) prokázal dobré nastavení vstupních parametrů institutu osobních bankrotů. Důvěru ve funkčnost tohoto typu insolvenčního řízení projevili také věřitelé, kteří v průběhu desetiletí přihlásili své pohledávky v hodnotě cca 125 mld. Kč.

Jsou neradostná data o podnikatelských insolvencích důvodem pro zavedení oddlužení i pro podnikatele, jak se o tom v poslední době začíná hovořit?

Zásadním důvodem nízkého uspokojení věřitelů nejsou ekonomické problémy podnikatelských dlužníků, ale selhávání celého systému. Dlužníci v období před rozhodnutím o úpadku beztrestně vyvádějí majetek ven z firem. Věřitelé jsou laxní, protože jim výnosy z prodané majetkové podstaty na konci insolvenčních řízení nepokryjí ani náklady na vymáhání. Státní orgány v pozici věřitelů klidně sledují vyvádění aktiv, a i když  mají informace o stavu majetku dlužníků, přesto insolvenční návrhy nepodávají.
Jestliže připustíme možnost úplného oddlužení i pro podnikatelské subjekty, pak zlegalizujeme krádeže majetku pod rouškou soudních řízení. Při mimořádně silné hospodářské krizi, kdy by podniky ani při vynaložení veškerého úsilí neměly šanci přežít, by úvahy o oddlužení firem byly na místě. V této situaci se ovšem česká ekonomika nenachází, její kondice je nejlepší za poslední desítky let.

Je průměrná úhrada 56 procent z hodnoty dluhů hodně nebo málo?

InsolCentrum sice zpracovalo aktuální data roku 2017 a 2018, avšak musíme uvažovat zpětný pětiletý splátkový cyklus. Údaje z naší databáze tak vypovídají o lidech, kteří se zadlužili v období ekonomické krize. Splácení dluhů pak bylo zahájeno v letech 2012 a 2013, tedy v době, kdy se česká ekonomika rozbíhala. Z tohoto pohledu je průměrné uspokojení 56 procent z hodnoty dluhů velmi dobré. Podle našeho názoru jsou lidé, kteří vstupují do oddlužení v současné době,  ve výrazně lepší ekonomické kondici a jejich schopnost splácet by měla být větší. Tendence politiků snížit hranici pro oddlužení však může způsobit, že lidé zaplatí daleko méně, než jsou jejich možnosti.

Do jaké míry se projevuje ve statistice hospodářský cyklus?

Odpověď na tuto otázku je částečně nastíněna již v předcházející odpovědi. InsolCentrum se kromě zpracování údajů z insolvenčních řízení také zabývá ekonomickými, sociálními či politickými souvislostmi insolvencí. V rozporu s rozšířeným názorem, že na zadlužování občanů se významně podílejí neseriózní věřitelé (tzv. predátoři) se domníváme, že převažujícím faktorem  zadlužování je hospodářský cyklus. Podíváme-li se na křivky nárůstu exekucí a posléze počtu osobních bankrotů, můžeme vidět vrcholy těchto jevů následujících zhruba po dvou letech od sebe, přičemž počátek je hospodářská krize v roce 2009.

Jaká jsou vaše zjištění o regionální, věkové či sociální skladbě dlužníků?

Pozitivním zjištěním byla srovnatelná schopnost dlužníků hradit své závazky napříč celou republikou. Výše průměrného procenta úhrady dluhů se významně neliší v jednotlivých krajích České republiky – a to ani v Ústeckém či Moravskoslezském kraji. Na základě těchto údajů lze vyvrátit teorii o vícerychlostním vývoji jednotlivých krajů v míře zadlužování. Na druhou stranu to však neznamená, že neexistují mikroregiony s vyloučenými lokalitami a s vážnými problémy se zadlužeností jejich obyvatel.
Věková skladba dlužníků ukázala, že mladí lidé od 18 do 29 let se podíleli na celkovém počtu pouze 4 procenty. Nízký údaj je vysvětlen pětiletou dobou trvání splátkového kalendáře, takže tuto věkovou skupinu musíme chápat jako velice úzkou. Poměrně vysoké je procento seniorů nad 65 let, kteří tvoří 13 procent z celkového počtu všech dlužníků. Senioři prokázali, navzdory obecným představám o jejich bezmocnosti, dobrou schopnost hradit závazky. Průměrná míra uspokojení věřitelů činila u seniorů 49 procent z celkové hodnoty pohledávek. Zajímavé je, že oddlužení absolvovali i lidé starší 80 let, i téměř století.
V současné době má InsolCentrum zpracována agregátní data vypovídající o základních rysech oddlužení. Budeme pokračovat v detailních analýzách, které by měly osvětlit socioekonomický status dlužníků a jejich chování v jednotlivých etapách života. Muži se zadlužují častěji než ženy, tvoří 54 procent z celkového počtu. Muži mají také vyšší dluhy, ale na druhé straně jsou schopni je lépe splácet. Sociologické poznatky o chování jednotlivých typů dlužníků mohou ukázat cestu k předcházení dluhových pastí u nejvíce ohrožené části českých občanů.

O čem výsledky svědčí s ohledem na dosavadní nastavené parametry oddlužení?

Průměrná míra uspokojení věřitelů ve výši 56 procent prokazuje dobře nastavené podmínky pro vstup do osobního bankrotu. Insolvenční zákon ukládá dlužníkům podmínku splatit alespoň 30 procent z hodnoty jejich půjček. Podle našeho názoru přispěly k pozitivním výsledkům i soudy a insolvenční správci. Z insolvenčních spisů je vidět, jak často dlužníci svádějí boj o pravidelné splácení. Soudům i správcům se podařilo nastavit vhodný kontrolní i sankční přístup k dlužníkům, který ve výsledku vede k nízkému počtu selhání. Tyto případy ukazují, jak určití lidé potřebují ke splnění svých povinností řád a pevnou ruku. Výsledkem dobré současné praxe je stav, kdy čtvrtina dlužníků s nezajištěnými dluhy zaplatila nikoli pouze 30 procent, ale dokonce 100 procent svých závazků.

Jak získaná data korespondují s údaji o exekucích občanů?

Počty zadlužených lidí uváděné v mapě exekucí se nám zdály vysoké. Provedli jsme proto testy, zda úspěšně oddlužení lidé, kteří mají prominuty dluhy a nemohou být předmětem exekuce, byli vyřazeni z centrální evidence exekucí. Testy prokázaly, že vyřazování z evidence není vždy funkční, a řada lidí je v evidenci vedena neprávem. Já osobně pocházím z malé vesnice ve Středočeském kraji a znám většinu místních lidí. Spolu se starostou jsme pochybovali, že by v obci mohlo být 49 dlužníků, jak popisovala mapa exekucí. Zadali jsme údaje dlužníka, který zemřel v roce 2015 do centrální evidence, a i zemřelý v ní byl stále veden. Z těchto důvodů se obáváme, že počty dlužníků, exekucí i výše dluhů uváděné v mapě exekucí jsou přehnané a bylo by potřeba je ověřit a zpřesnit.

Do jaké míry by se měl stát zaměřovat spíše na řešení sociálních problémů vymezené části dlužníků, kteří na oddlužení stejně nedosáhnou?

Stát by měl mít relevantní údaje o zadluženosti svých občanů. V současné době víme mnoho o lidech v oddlužení, o jejich pohlaví, věku, regionálním působení, dluzích i jejich věřitelích. O lidech v exekuci však máme pouze všeobecná data z mapy exekucí, která se navíc jeví nadnesená. Pomoc lidem chyceným v dluhové pasti může být účinná pouze tehdy, když jim bude připravena na míru. K hledání vhodných nástrojů by navíc bylo dobré spolupracovat s obcemi, neziskovými sdruženími a sociálními pracovníky. Oddlužení dlouhodobě zadlužených lidí by mělo být spojováno s vytvářením pracovních návyků a denních režimů, což by zvyšovalo šance na jejich návrat do normálního života.

Je v této situaci nutné, aby se stávající fungující pravidla měnila směrem k větší otevřenosti dlužníkům, jak předpokládá novela insolvenčního zákona a příslušné pozměňovací návrhy některých poslanců?

V současné době máme k dispozici data z výzkumu oddlužení, která svým rozsahem nemají v historii insolvenčních řízení obdoby. Údaje vrhají úplně nové světlo na dosavadní diskuse o změnách v podmínkách oddlužení. Z dat vyplývá, že aktuálně máme v České republice masivní skupinu dlužníků s velkým objemem závazků, kteří jsou schopni uhradit více než polovinu hodnoty svých dluhů. Tato pozitivní čísla korespondují s hodnocením Eurostatu, podle kterého jsou Češi ve splácení závazků druzí nejlepší v Evropě, po Němcích. Za daného stavu se jeví paušální zmírnění podmínek jako nekoncepční krok, na který doplatí věřitelé. Jestliže je tolik dlužníků schopno zaplatit více než polovinu toho co dluží, a my jim umožníme platit méně, nevedeme tyto dlužníky k větší odpovědnosti, ale právě naopak.

Nepovede změkčení podmínek oddlužení a jeho otevření vyššímu počtu žadatelů k přílišnému zahlcení systému?

Výstupy z výzkumu ukázaly, že lidé insolvenční proceduře oddlužení věří. Změkčení podmínek by jednoznačně vyvolalo razantní nárůst zájemců o vstup do oddlužení a zahlcení systému. Prvním kritickým místem procesu by byla úzká hrdla při zpracování návrhů, neboť návrhy mohou sepisovat pouze právně kvalifikované osoby anebo akreditovaná sdružení. Druhé kritické místo by tvořila zátěž insolvenčních soudů. Posílení jak insolvenčních soudců, tak soudních úředníků na úrovni všech krajských soudů, není jednoduchá záležitost. Tím spíše, že insolvenční agenda je svým obsahem specifická, a nelze na ni jednoduše přeřadit soudce z jiné oblasti. Kromě personálního posílení soudů by samozřejmě muselo dojít k materiálnímu dovybavení. Třetí kritické místo procesu představuje kapacita insolvenčních správců. Propočteme-li čas připadající současným zhruba 550 správcům na uvažovaných 400 tisíc nových dlužníků (když cca 100 tisíc je již v běhu) – připadá na jednoho správce 909 dlužníků. Kdyby správci nedělali nic jiného (ačkoli často jsou to advokáti s vlastní praxí), tak by jim na jednoho dlužníka vycházelo časově zhruba jedenáct minut každý měsíc.

Co byste navrhovala jako nejlepší řešení?

Komplex nových dat v oddlužení prokázal, že v České republice máme výborně fungující insolvenční řízení v oblasti osobních bankrotů. Na rozdíl od podnikatelských insolvencí těmto procesům aktéři věří, o čemž svědčí vysoká účast dlužníků i velký finanční objem pohledávek, které těmito ekonomickými procesy protékají. Výsledky oddlužení jsou společným úspěchem insolvenčních soudů, správců, ale také úspěšně oddlužených lidí.

Nová data nám umožňují hledět na oddlužení a exekuční procesy jinými očima. Současná dobře zaběhnutá procedura přináší uspokojení věřitelům, tedy i státu, a zároveň velké většině dlužníků umožní úspěšné oddlužení. I v evropském srovnání patří čeští občané ve splácení mezi nejlepšími.

Česká republika si proto může dovolit hledat sebevědomá řešení a nepodléhat paušalizujícím trendům. Zachovejme stávající právní úpravu oddlužování pro ekonomicky schopné dlužníky, a hledejme co nejvhodnější řešení pro dlouhodobě zadlužené a ekonomicky slabé občany. Z pohledu současných úspěchů a přínosů osobních bankrotů mohou zákonodárci být velkorysí k těm nejslabším. Jestliže věřitelé i stát získají zpět část pohledávek od zdatných věřitelů, pak připadá v úvahu i nulová varianta pro vymezenou část těch nejchudších. Měli bychom však o nich více vědět a hledat řešení nikoli jenom v právních, ale spíše v sociálních procedurách. Větší diverzifikace nástrojů by byla ku prospěchu širokému spektru účastníků – věřitelům včetně státních orgánů, různým kategoriím dlužníků a ve svém důsledku i celé české společnosti.

Publikováno: Česká justice, 28. 7. 2018