//Volíme správnou cestu pomoci zadluženým lidem?

Volíme správnou cestu pomoci zadluženým lidem?

 

V České republice jsme měli minulé dva roky možnost sledovat masívní kampaně neziskových organizací, většiny politických stran i významné části médií, které byly zaměřeny na téma pomoci zadluženým lidem. V kampaních se objevovala jednoduchá paušalizující hesla typu: „V Česku je pandemie exekucí“; „Dlužníci jsou nevinné oběti“; „Věřitelé jsou predátoři“; „Exekutoři jsou téměř zločinci“. V průběhu tohoto období se v médiích i ve veřejném prostoru těžko prosazovaly oponentní názory a tvrdá data. Provedete-li si rešerše k tématům – dlužníci, exekuce, insolvence – za dva roky nazpět, zjistíte, že odlišným stanoviskům bylo v médiích věnováno zhruba deset procent prostoru.  Oponentní hlasy upozorňovaly na skutečnost, že většina dlužníků je odpovědná za své dluhy, a že situace v České republice je standardní. Se značným despektem byly publikovány názory, že úplným oddlužením uvrhneme dlužníky do morálního hazardu. A vůbec se neprosadila tvrdá data Eurostatu, ČNB i ČSÚ, která ukazovala Českou republiku jako zemi s nízkou mírou zadlužení domácností a s dlužníky, kteří jsou ve schopnosti splácet druzí nejlepší v Evropě.

 

Proč došlo k prosazení jednostranného přístupu k řešení zadluženosti českých občanů? Důvody jsou srozumitelné a vycházejí na jedné straně z dobré vůle pomoci, a na druhé straně z podprahových motivací hlavních aktérů kampaní. Pro nezisková sdružení platí, že čím větší problém je shledáván u zadlužených lidí, tím více se potvrzuje potřebnost těchto neziskovek. Zájem čtenářů či posluchačů pak u médií vzbuzují daleko více smutné příběhy konkrétních lidí než strohá ekonomická fakta. A u politických stran jsou podprahové motivace úplně jasné, pomoc dlužníkům je chytlavé politické téma, a to nejen v předvolebním období.

 

A tak se v České republice přihodilo, že místo dlužníků se do pasti dostalo většinové mínění české veřejnosti. Koneckonců platí pravidlo, že v dobrých časech přijímáme špatná řešení.

 

Zkusme se vrátit k základním faktům. Jak si vedou lidé v různých krizových situacích a jaká je jejich majetková odpovědnost?

 

Z  výsledků výzkumu českých insolvenčních řízení zpracovaných společnosti InsolCentrum vyplývá, že firmy v konkurzech uspokojují své věřitele v průměru ve výši 7 procent z hodnoty přihlášených pohledávek. Ale živnostníci v konkurzech mají více než dvojnásobnou míru uspokojení věřitelů – 16 procent. A když zjistíme, kolik průměrně uhradili lidé v oddlužení, dostaneme se k osminásobnému nárůstu – 56 procentům. Z dat je jasné, že osobní majetková odpovědnost zásadně ovlivňuje ekonomické chování lidí. Jednatelé ve firmách mají omezenou osobní odpovědnost, a tomu odpovídají tristní výsledky bankrotujících firem.

 

Když se podíváme na složení exekučních dlužníků, zjistíme, že typickými exekučními dlužníky jsou lidé v produktivním věku, přičemž výrazně převažují muži. Neplatí tedy premisa, kterou se zaštiťovali politici při prosazování dluhové amnestie, že exekuční dlužníci jsou bezmocné oběti nelítostného věřitelského vymáhacího systému. Matky samoživitelky nebo senioři jsou tedy výrazně menšinovými dlužníky.

 

Zamyslíme-li se nad reálným chováním exekučních dlužníků, tak zjistíme, že mají schopnost unikat exekutorům a měnit místo svého faktického pobytu. Pouze 19 procent z nich se zdržuje v místě bydliště, 35 procent má trvalý pobyt na obecním úřadu a 46 procent se nevyskytuje na adrese trvalého pobytu. Tyto údaje ukazují, že exekuční dlužníci nejsou bezmocní a většina z nich je aktivně schopna reagovat na svůj stav.

 

Určitě existují dlužníci, kteří objektivně nemohou za své dluhy a dlužníci, kteří za své dluhy sice mohou, ale zaslouží si zvlášť milosrdné zacházení. Dětští exekuční dlužníci jsou výrazným příkladem výše uvedeného. Nicméně počty dětských exekučních dlužníků do 15 let (2 213) a od 15 – 18 let (1 263) zřetelně naznačují, že se jedná jen o promile celkového počtu exekučních dlužníků. Více než 90 procent českých exekučních dlužníků má reálnou šanci projít změkčenými pravidly oddlužení bez větších ekonomických problémů. 

 

A tak místo toho, abychom trpělivě získávali data a připravovali jednotlivým skupinám dlužníků řešení na míru, zvolili jsme jednoduchou a líbivou cestu.

 

Dlužníkům říkáme, že za nic nemohou, že jsou oběti systému vymáhání pohledávek. V rámci velké novely oddlužení jsme z nich učinili nesvéprávné osoby, které nemusí prokazovat své dluhy. Oddlužovací procedurou je provede obslužný personál – sepisovatelé návrhu, insolvenční správci a insolvenční soudci. Tím jsme dlužníkům sebrali motivaci k pochopení příčin jejich zadlužení. Navíc jsme v rámci boje o prosazení co nejmírnějších podmínek oddlužení přistoupili k paušální dehonestaci aktérů vymáhacích procesů. Profese exekutora se v hodnocení veřejnosti objevuje na posledním místě (spolu s poslancem), a i od advokáta vymáhajícího pohledávky by si (metaforicky řečeno) ani pes kůrku nevzal. O věřitelích nemluvě, to jsou podle převládajícího  mínění nelítostní obchodníci s chudobou.

 

Opět jde o zjednodušený a laciný přístup k problémům. Je těžší poctivě analyzovat, v čem konkrétně chyby spočívají, a kdo jmenovitě se dopustil jednání v rozporu se zákonem a dobrými mravy.

 

Možná si však neuvědomujeme konečné důsledky tohoto postupu. Paušálním odsuzováním exekucí znevěrohodňujeme i soudní rozhodování – více než devadesát procent z celkového počtu 4,7 milionu exekucí bylo nařízeno na základě rozsudku soudu. I veřejnost začíná být mnohaletými kampaněmi ovlivněna a přestává věřit v demokracii a právní stát. Výzkum veřejného mínění, který provedla agentura Median v roce 2018, jednoznačně ukázal, že zejména chudší část obyvatelstva a lidé mající zkušenost s exekucemi přestávají věřit v justici a právní systém. A posun v hodnocení těchto základních atributů demokratického systému může mít u části obyvatel nevratné důsledky. 

 

Česká republika se nyní nachází v polovině roku 2019. Má před sebou období, kdy bude aplikována velká novela oddlužení. V jejím rámci dostali dlužníci velkou šanci zbavit se svých dluhů, a začít nový život. Ekonomické podmínky pro restart bývalých dlužníků jsou u nás zatím dobré. Je na místě ještě přijmout právní úpravu, která zamezí exekucím dětských dlužníků. Ale pak se, prosím, zamysleme, zda spíš nezatáhnout ruční brzdu, než se pouštět do další dluhové amnestie. Vyčkejme, jak bude nový systém oddlužení fungovat. Analyzujme reálná data a poslouchejme zkušenosti expertů – praktiků. Nepřipusťme, aby převládly názory, že je morální a správné, když lidé nerespektují soudní rozhodnutí.

 

Česká republika byla až doposud zemí, kde její občané konzervativně hodnotili politický a právní systém; kde nedocházelo k polarizaci společnosti z důvodů rozdílů v majetkovém postavení lidí – nepokazme to!

 

Česká republika se stále nachází ve výborné ekonomické kondici a její občané jsou schopni plnit své závazky. Jestliže se vypořádáme v rámci oddlužení s dluhovými pastmi určité části našich spoluobčanů férově a bez připuštění morálního hazardu, můžeme v těchto procesech zastávat přední místo v Evropské unii. Také si pak můžeme dovolit velkorysost vůči objektivně bezmocným dlužníkům, které bychom však měli být schopni konkrétně definovat a připravit jim řešení dluhových problémů na míru.

Publikováno v Konkursních novinách 21. června 2019.