K jednomu z prvních legislativních úkolů zákonodárců v roce 2021 bude patřit projednání novely insolvenčního zákona upravující oddlužení. Vláda předala do poslanecké sněmovny návrh, podle kterého se zmírňují podmínky pro oddlužení občanů i živnostníků. Vládní návrh se zaštiťuje evropskou směrnicí s tím, že jde o povinnost České republiky tuto směrnici implementovat. Vláda navrhuje oddlužit jak občany, tak živnostníky ve zkrácené lhůtě oproti současnému stavu. Podle návrhu by trvala insolvenční procedura oddlužení místo pěti let pouze tři roky, a to za zmírněných podmínek.

Snadné a rychlé oddlužení se na první pohled jeví jako správná cesta.

S přihlédnutím k aktuálnímu stavu pandemické krize, kdy se hledají cesty, jak pomoci občanům i podnikatelům, se na první pohled jeví vládní návrh opodstatněný. K tomu přistupuje podpora značné části médií i neziskových organizací, které po řadu let zobrazují Českou republiku jako zemi chudoby s velkým množství lidí hluboce ponořených do dluhových pastí. Asi každý čtenář či divák si pod pojmem dlužník vybavuje matku samoživitelku nebo bezmocného seniora. A jako nejčastější důvod zadlužení se považuje nezaplacení jízdenky ve spojení s neúměrně vysokými pokutami a neférovými postupy při vymáhání pohledávek.

K tomu všemu se přidává ještě období před volbami do poslanecké sněmovny. Mnoho politických stran vetklo pomoc zadluženým lidem do svých programů, a někteří z politiků zvolili toto téma jako hlavní předvolební munici. Často zmiňovaný údaj o milionu lidí v dluhových pastí nemohl nechat politiky chladnými. S určitou pravděpodobností politici předpokládají, že hlasy dlužníků jim pomohou zajistit setrvání na politických postech.

Jaký je reálný stav zadluženosti obyvatel v České republice?

A nyní se zkusme podívat, jak je to ve skutečnosti. Česká republika nemusí slepě implementovat evropskou směrnici. Minimálně v části věnované spotřebitelské zadluženosti mohou členské státy upravovat insolvenční procedury podle svých specifik. Navíc Česká republika zmírnila podmínky oddlužení občanům již v roce 2019. Obraz České republiky jako země chudoby není správný – je to právě naopak. Podle statistik ČNB a ČSÚ bylo v minulých letech zadlužení českých domácností nízké, a míra úvěrů v selhání také. Mezinárodní organizace Eurostat uváděla naši zemi jako jednu z nejlepších v EU ve schopnosti občanů splácet své závazky.

A jak je to se zadluženými lidmi? Není pravdou, že převažujícími dlužníky jsou matky samoživitelky a senioři. Podle dat poskytnutých exekutory tvoří většinu neplatících dlužníků lidé v produktivním věku mezi 25 až 60 rokem – je jich 85 procent z celkového počtu exekučních dlužníků. Mužů je významně více než žen – 63 ku 37 procentům. V InsolCentru dokončujeme analýzu podrobných údajů o neplatících dlužnících – jejich dluzích, datech půjček i datech nesplácení, věřitelích či dalších socioekonomických ukazatelích.

Z předběžných výsledků analýzy vyplývá, že v současné době (před ekonomickým dopadem pandemie, který se projeví následně) v České republice existují zhruba dvě hlavní skupiny dlužníků. První větší skupinu tvoří dlužníci, kteří si začali půjčovat a přestali splácet před dlouhou dobou. Jde o půjčky z období první dekády tohoto století, které pokračují dodnes. Lidé z této skupiny zjistili, že nejsou schopni dluhy splatit, a posléze se na status neplatičů adaptovali. Většina z nich ví, jak se ubránit exekucím, a zatím se jí nechtělo nebo nebyla schopna vstoupit do insolvenční procedury oddlužení. A to ani do její zmírněné podoby, která platí od 1. 6. 2019.

Druhá skupina je menší a v ní se vyskytují lidé, kteří si půjčili před relativně krátkou dobou. Jedná se o půjčky zhruba dva nebo tři roky staré. A řada z těchto lidí; poté, co přestala splácet, podala návrh na oddlužení. InsolCentrum v současné době zkoumá u obou dlužnických skupin jak se liší výší půjček, důvody půjček, strukturou věřitelů, pohlavím i věkovým složením. Předpokládáme, že analýza bude dokončena v lednu tohoto roku.

Stát nemá dostatek údajů pro volbu správné metody oddlužení.

Stát nemá dostatek údajů pro rozhodování o způsobech a diferenciaci oddlužení. Stát neumí odlišit dlužníky v akutní hmotné nouzi od dlužníků, kteří lavírují před věřiteli a nežije se jim špatně. Dlužnické skupiny jsou však v reálném životě různorodé s odlišnými schopnostmi splácet. Jinak jsou na tom matky samoživitelky či invalidní důchodci, a jinak muži v produktivním věku. Ale z hlediska způsobů řešení je stát hází do jednoho pytle. Již nyní se však objevují signály, že někteří dlužníci považují nesplácení za normální způsob života, a že tento modus přejímají i jejich děti. Jakmile by čeští občané dospěli k názoru, že stát dlužníkům přehnaně vychází vstříc (a to na úkor všech obyvatel), nálada ve společnosti by se mohla rychle změnit. A to ještě nevíme, jaký vliv na zadlužování lidí bude mít pandemie covidu. Zatím jsou Češi stále ještě ochotni pomoci lidem v nouzi. Nezapomeňme však, že pravděpodobně přijdou horší časy, a že budou lidé citlivější ke společenským křivdám. Osvobození od dluhů musí někdo uhradit. A budeme to my všichni. Někteří věřitelé promítnou ztráty z oddlužení do cen svých produktů, které zaplatíme. A věřitelem je také stát, zprostředkovaně tedy daňoví poplatníci.  Jenom exekuce státních orgánů vůči dlužícím fyzickým osobám dosahují výše 55 mld. Kč. Tyto prostředky budou také někde chybět. A občané, kteří budou mít v období očekávané ekonomické krize hluboko do kapsy, a budou jenom horko těžko splácet své závazky, přestanou být k neplatičům tolerantní.

Snadné oddlužení každého dlužníka může způsobit rozštěpení české společnosti.    

Z výše uvedených důvodů by měl stát velmi zvažovat co snadným a rychlým oddlužením způsobí. Všichni bychom pravděpodobně souhlasili s oddlužením slabých a ohrožených skupin našich spoluobčanů. Zároveň většina české společnosti stále ještě zastává názor, že dluhy se mají platit. Snadné oddlužení pro každého může proto ve veřejném mínění narazit a navíc se může stát, že místo pomoci dlužníkům ublížíme. Již před dvěma roky mohli dlužníci slyšet od ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, že jsou oběti, a že za své dluhy nemohou. Těžko lze najít horší postoj. Jestliže vezmeme lidem víru ve vlastní kroky a vlastní odpovědnost, nemůžeme pak od nich očekávat, že budou nacházet chyby u sebe a aktivně hledat řešení. Mohlo by se stát, že v tradičně konzervativním a finančně odpovědném českém obyvatelstvu začneme vychovávat občany spoléhající se na pomoc státu, sociální dávky, oddlužení atp. Což by byla zásadní chyba, která by ovlivnila příští generace. Relativně rovnostářská česká společnost by se mohla rozštěpit a následovat model ostře polarizovaných společností některých zemí s vyspělou tržní ekonomikou. Přitom značná část českých dlužníků má při vhodně nastavených oddlužovacích procesech velkou šanci se propříště zbytečného předlužení vyvarovat. A na každém člověku záleží!

Na závěr drobný postřeh určený politikům – nesplácející dlužníci nejsou spolehliví voliči. Může se stát, že sázka na jejich hlasy bude marná.

Autor: JUDr. Jarmila Veselá

jednatelka společnosti InsolCentrum,
která se zabývá analýzou insolvenčních a exekučních dat

Publikováno na portálu „Češi v právu.“