V roce 2006 byl v České republice přijat dlouho očekávaný insolvenční zákon. Jeho součástí se stal institut oddlužení, který poprvé umožňoval občanům zbavit se stigma doživotních dlužníků. Zákon vstoupil v účinnost v roce 2008 a v současné době můžeme slavit deset let jeho existence.
Aktuálním tématem poslední doby však jsou úvahy o zásadní změně podmínek oddlužení. V médiích se objevovaly příkré polemiky dvou táborů. První tábor reprezentovaný ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem, tvrdil, že v České republice jsou dlužníci v pozici nevolníků, které neseriózní věřitelé uvrhli do beznadějných dluhových pastí. Cílem vládního návrhu novely oddlužení bylo zmírnění podmínek pro vstup do oddlužení vedoucí téměř k nulové variantě splácení dluhů.
Druhý tábor tvořili představitelé pravice a ekonomičtí či bankovní experti. Podle jejich názoru by přivedlo zmírnění podmínek dlužníky k morálnímu hazardu. Lidé by byli motivováni k neodpovědným půjčkám s tím, že stát zajistí soudní procedurou jejich oddlužení, a oni nakonec splatí méně, než si půjčili nebo dokonce vůbec nic.
Ve sdělovacích prostředcích jsme se často setkávali s představou českých dlužníků jako lidí žijících na okraji společnosti a chudáků, kteří si mnohačetné exekuce nezpůsobili vlastním zaviněním. Podle mapy exekucí bylo v České republice v roce 2017 vedeno 863 tisíc exekučních dlužníků.
V InsolCentru se již devět let zabýváme výzkumem dat z insolvenčních řízení podnikatelské sféry v České republice. Výsledky těchto řízení jsou neradostné, věřitelům se v nich vrátí průměrně 7 procent z hodnoty půjčených prostředků. Velmi nás proto zajímalo, zda efektivita oddlužení bude podobně nízká jako u podnikatelských insolvencí.
S ohledem na pomalý nárůst počtu návrhů a pětiletý splátkový cyklus bylo možno provést seriózní výzkum velkého množství dat až v roce 2017 a 2018. InsolCentrum použilo metodu strojového zpracování dat firmou Datlab kombinovanou s ruční kontrolou a analýzou provedenou pracovníky InsolCentra.
V průběhu deseti let působení osobních bankrotů do nich úspěšně vstoupilo 150 tisíc lidí. Z tohoto počtu odpadlo asi 15 tisíc případů buď pro neplnění podmínek oddlužení, nebo z formálních důvodů v případě spojení manželů do jednoho řízení. Do konce roku 2017 bylo úspěšně oddluženo cca 35 tisíc lidí. Dalších 100 tisíc případů je v běhu.
Výsledky oddlužení pro nás byly příjemným překvapením. Dlužníci v průměru splatili 56 procent z hodnoty svých dluhů. Potěšitelné je, že čtvrtina dlužníků s nezajištěnými dluhy uhradila dokonce 100 procent. I senioři, považovaní za ekonomicky diskvalifikované, uhradili v průměru 49 procent hodnoty dluhů.
Důležitým faktorem pro hodnocení úspěšnosti oddlužení byl masivní vstup věřitelů. Věřitelé v průběhu deseti let přihlásili pohledávky v hodnotě cca 125 miliard Kč. Mezi věřitele kromě bankovních společností a soukromých půjčovatelů náleží v nezanedbatelné míře 7,8 procenty i státní orgány.
Celkové hodnocení deseti let existence je z pohledu dat velmi příznivé. Na rozdíl od podnikatelských insolvencí této proceduře aktéři důvěřují a výsledky jim dávají zapravdu. Jde o společný úspěch insolvenčních soudů, správců i samotných dlužníků. Ani věřitelé včetně státních orgánů, nebyli zklamáni, když získali zpět více než 50 procent ze svých pohledávek.
Přes jednoznačně pozitivní výsledky současně nastavených parametrů oddlužení se v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR připravuje novela oddlužení, která by měla osobní bankroty změnit. Leitmotivem změny je snaha pomoct dlouhodobě zadluženým lidem vymanit se z dluhových pastí.
Nová data nám však ukazují efektivnější cestu než paušalizující změkčení podmínek. Zachovejme stávající parametry oddlužení pro ty dlužníky, kteří jsou schopni hradit alespoň 50 procent hodnoty svých dluhů. Můžeme si tak dovolit připravit procedury na míru těm nejslabším, o kterých však v současné době mnoho nevíme. Mapa exekucí totiž zobrazuje počty, které jsou pravděpodobně přehnané. V centrální evidenci exekucí jsou totiž vedeni i zemřelí nebo úspěšně oddlužení lidé. K seriózním debatám o formě pomoci sociálně slabým občanům s mnohačetnými exekucemi bude potřeba mít relevantní údaje.
Na závěr příspěvku se vrátíme k hodnocení deseti let existence osobních bankrotů. Výsledky ukázaly, že z jejich pohledu oddlužení náleží mezi výkladní skříň českých soudních řízení. Bylo by škoda místo oslav připravit současné proceduře funus.
Publikováno: Právní zpravodaj, Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR, č. 350, 7/2018
