Počátkem letošního roku jsme mohli zaznamenat odbornou diskusi na téma, kdo má vymáhat justiční pohledávky.
V článku „Lidé dluží na justičních pohledávkách téměř 6 mld. Kč. Vymáhat by je měla Celní správa“ – který byl uveřejněn na serveru Česká justice dne 19.2.2018 – se uvádí, že vymáhací agenda soudy dlouhodobě zatěžuje. V textu se dále píše:
„Justiční pohledávky se nepromlčují a množství těch, které se nedaří vymoci, tak neustále narůstá. Nejvyšší nevymoženou položkou jsou náhrady za ustavené advokáty, které činí do konce roku 2016 téměř 2,7 miliardy korun. Alarmující jsou i neuhrazené pohledávky za trestní řízení, téměř 1,8 miliardy korun. Na soudních poplatcích pak lidé státu dluží přes půl miliardy korun. Vymahatelnost závisí na druhu exekučního titulu – u nákladů trestního řízení, například za obhájce ex offo je většinou nízká – velká část je vůči cizincům, kteří jsou vyhoštěni z území ČR, za osobami ve výkonu trestu, kteří ve výkonu trestu nepracují a po propuštění mají hlášen trvalý pobyt na obecních úřadech. Logicky jde o osoby nemajetné, které většinou nemají žádné příjmy ze zaměstnání. Podobná situace je při vymáhání pohledávek z titulu neuhrazených soudních poplatků za právnickými osobami v likvidaci, kde likvidace je nařízena soudem – jedná se o tzv. prázdné společnosti, které jsou nekontaktní, nepodávají daňová přiznání apod. a většinou není zjištěn v průběhu likvidace, případně konkurzu, žádný majetek nebo v nepatrné výši. Na soudech a jiných organizačních složkách státu v resortu Ministerstva spravedlnosti se zabývá vymáháním justičních pohledávek 221 zaměstnanců. Problémem je podle ministerstva nejednotnost vymáhacích orgánů. Smlouvu se soudním exekutorem má podle posledních statistik uzavřenu 83 soudů a dalších organizačních složek státu. Naproti tomu 42 soudů a dalších organizačních složek státu si justiční pohledávky i nadále vymáhá samo prostřednictvím vlastních zaměstnanců.“
Podle ankety České justice se většina předsedů soudů přiklání k přenosu agendy vymáhání justičních pohledávek na Celní správu. I předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal a nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman se nedávno postavili za to, aby peněžité tresty, které pod justiční pohledávky spadají, vymáhala Celní správa. Celní správa se změnou souhlasí a je připravena se vymáhání ujmout.
Proti tomuto záměru se postavila jak celá Exekutorská komora, tak i část exekutorů sdružená v Platformě pro teritorialitu. Platforma zaslala předsedovi Nejvyššího soudu Pavlu Šámalovi dopis, ve kterém navrhuje analyzovat činnost Celní správy a zjistit její přínos v porovnání s výkonem soudního exekutora.
V této úvaze se zamyslíme, zda data a informace z insolvenčních řízení mohou přispět k nalezení odpovědi na efektivitu vymáhání justičních pohledávek? Vyjdeme z hloubkové analýzy společnosti InsolCentrum, která zpracovala ekonomická data všech podnikatelských insolvencí v České republice ukončených v letech 2011, 2012, 2013. Z této analýzy použijeme údaje o míře uspokojení pohledávek dvou typů věřitelů – státních orgánů a soukromých věřitelů.
Tabulky uvádí procento uspokojení věřitelů z hodnoty jejich přihlášených a zjištěných pohledávek.
Věřitelé – státní sektor
| Celní správa | 6 % |
|---|---|
| Finanční správa | 3,2 % |
| Správa sociálního zabezpečení | 3,8 % |
| Zdravotní pojišťovny | 2,3 % |
Zdroj: InsolCentrum, roky 2011 – 2013
Věřitelé – soukromý sektor
| Banky | 8 % |
|---|---|
| Ostatní soukromí věřitelé | 6,3 % |
Zdroj: InsolCentrum, roky 2011 – 2013
Z údajů vyplývá, že soukromí věřitelé jsou efektivnější než státní orgány. A to přesto, že státní orgány jsou vybaveny profesionálním aparátem, informacemi a pravomocí v oblasti výkonu rozhodnutí, které soukromí věřitelé k dispozici nemají.
Z hodnocení úspěšnosti státních orgánů dopadla celní správa nejlépe. Důvodem je vyšší míra zajištění majetku dlužníků, která vychází z charakteru činnosti celních úřadů. Úspěšnost pohledávek vymáhaných prostřednictvím soudních exekutorů se uvádí ve výši 20 % z původní hodnoty dluhů (zdroj: průzkum Exekutorské komory r. 2015).
Odpověď na otázku, kdo by efektivněji vymáhal justiční pohledávky, se jeví jednoznačně. Justiční pohledávky jsou velmi nebonitní, takže nelze očekávat významnou návratnost. Riziko marně vynaložených nákladů by v případě neúspěchů nesli soudní exekutoři jako své podnikatelské riziko. V případě Celní správy by muselo dojít k jejímu personálnímu a materiálnímu posílení, jehož náklady by byly hrazeny ze státního rozpočtu.
Publikováno: Konkursní noviny, 3/2018
