Hovoříme s JUDr. Jarmilou Veselou, advokátkou a jednatelkou společnosti InsolCentrum, s.r.o.

Podnikatelské insolvence selhávají v tom hlavním – ve spravedlivém uspokojování věřitelů.

Jste advokátkou, dlouholetou konkurzní správkyní, bývalou prezidentkou Komory pro krizové řízení a insolvenci v ČR, jednatelkou společnosti InsolCentrum, s.r.o, která se zabývá výzkumem dat z insolvenčních řízení podnikatelské sféry. Také jste pamětnicí prvních konkurzních případů v České republice a měla jste možnost se aktivně účastnit celé čtvrtstoletí trvající etapy existence úpadkových procesů. Proto mě zajímá:

Jak hodnotíte jejich vývoj?

Insolvenční řízení jsou od svého vzniku v novodobé české historii předmětem veřejných diskuzí, obav, nadějí i zatracování. Přijetím zákona o konkurzu a vyrovnání došlo v roce 1991 k zaplnění mezery v tehdy československé právní úpravě, neboť v předcházejícím období socialismu se žádný občan ani podnik v úpadku nemohl ocitnout, a právní úprava úpadku neexistovala. Tehdejší účastníci si jistě vzpomenou na prvotní obavy z pádu velkého množství podniků a na ochranné prvky zavedené do zákona. K řetězovým úpadkům firem však nedošlo a konkurzy se staly běžnou součástí ekonomického života České republiky. Lidé z branže, kteří s konkurzy začínali, si také vzpomínají, že v počátcích konkurzních řízení se v bankrotujících firmách ještě nacházel majetek. S novým právním institutem nebyly totiž spojené žádné praktické zkušenosti, a proto dlužníci ještě měli strach zašantročit majetek. Avšak žádné sankce či tresty je nepostihly, a proto se obdobné obavy rychle vytratily z myšlení dlužníků (a to nejen českých). A tak již v průběhu devadesátých let minulého století začínají převažovat bezmajetková řízení, kdy věřitelé nedostávají na konci procesu ani korunu. Konkurzními procedurami prošla značná část původně významných podniků, a konkurzy byly označovány za další vlnu privatizace. Veřejnost hodnotila konkurzní řízení jako neefektivní a netransparentní, a z neúspěchu vinila jak právní úpravu, tak i aktéry – zejména konkurzní správce a soudce. Rétorika doby je patrná z tehdejších sdělovacích prostředků, viz například Richard Falbr – „Konkurzní správce je zrádce“.

Co se dělo v novém tisíciletí?

Po dlouhou řadu let probíhala příprava nového zákona. Zákon o konkursu a vyrovnání byl shledáván zastaralým, přejatým s prvorepublikové úpravy a hodícím se pouze pro živnostníky. Legislativci se shlédli (tak jako celé Evropa) v inspiraci amerického insolvenčního zákona a jeho německé verze. Laická i odborná veřejnost spojovala s přijetím nového úpadkového kodexu velká očekávání. Z úst legislativců, ministrů spravedlnosti, posléze i politiků jsme slýchávali různá klišé: „Budeme mít nejlepší úpadkový zákon v Evropě. Jeho aplikací se výrazně zvýší efektivita a transparentnost insolvenčních řízení.“ „Když věřitelům poskytneme větší pravomoci, vše půjde lépe, protože přece jde o jejich prostředky.“ „Insolvenční soudci by měli mít co nejmenší možnosti ovlivňovat řízení.“ „Reorganizace bude úspěšnou metodou, která zajistí znovuoživování podniků.“ „Musíme obměnit sbor konkurzních správců prostřednictvím přísných zkoušek. Noví správci budou zárukou odbornosti a férovosti insolvenčních řízení.“

A jak vnímáte současné hodnocení insolvenčních řízení?

Kdokoli si může porovnat hodnotící články o konkurzech z devadesátých let minulého století i z první dekády 21. století se současností. Jedná se prakticky o to samé. Ministr spravedlnosti, ale také předseda Ústavního soudu a takřka všichni politici považují insolvenční řízení za velký problém české justice. Sdělovací prostředky i veřejnost označují insolvenční řízení za neúspěšné a zmanipulovatelné procesy. Snadno můžete v tisku i na internetu nalézt pojem insolvenční mafie. Toto označení se přejímá jako terminus technicus, aniž však byl popsán a zejména prokázán nekalý mechanismus působení insolvenčních aktérů ve více případech. Shrneme-li současný stav – slyšíme téměř totožnou kritiku stejných aktérů založenou na obdobných argumentech jako před lety. A to přesto, že Česká republika přijala moderní úpadkový zákon západního stylu, obsahující i reorganizaci firem a přestože věřitelé získali mimořádné pravomoci, přesto, že insolvenční správci museli projít sítem náročných zkoušek, přičemž zhruba z osmdesáti procent se personálně obměnili.

Tak kde je podle vás „zakopaný pes“? Jaká je náprava? Existuje vůbec návod na zlepšení špatné pověsti insolvenčních řízení?

V InsolCentru se již devět let zabýváme zpracováváním dat z insolvenčních řízení podnikatelské sféry. Český insolvenční rejstřík, jako jeden z mála otevřených insolvenčních rejstříků v EU, umožňuje zpracovat data a informace, které aktéři insolvencí v běžném chodu tají. V insolvencích se koncentrují negativní jevy, které v běžném životě živnostníků, firem, finančních institucí i státních orgánů nelze na první pohled postřehnout. A odvrácená tvář podnikatelských insolvencí tak vypovídá nejenom o insolvencích, ale i o současném stavu společnosti. InsolCentrum provedlo výzkum všech podnikatelských insolvencí v České republice v letech 2011, 2012, 2013. Každý jednotlivý případ byl hodnocen v průměru ze 160 kritérií, a tak se z databáze můžeme dozvědět téměř vše o dlužnících, věřitelích (v rozdělení na banky, jednotlivé státní orgány a ostatní), majetku, odvětvích, regionech, soudcích, správcích atd.

Jaká zjištění z analýzy dat vyplývají?

Podnikatelské insolvence selhávají ve svém základním poslání – spravedlivém uspokojení věřitelů. Ve více než polovině případů nedostávají přihlášení věřitelé žádné uspokojení. Na jedné straně dlužníci v době ohrožení své podnikatelské existence beztrestně převádí majetek mimo majetkovou podstatu a mimo dosah věřitelů. Na druhé straně ani fáze řízení po rozhodnutí o úpadku nezajišťuje stoprocentní férovost insolvencí a někdy dochází k uspokojení i falešných věřitelů. Celkovým výsledkem podnikatelských insolvencí je tak stav, kdy těmto procesům nevěří nikdo – ani dlužníci ani věřitelé, ani státní orgány.

Napadá vás, co se s tímto neutěšeným stavem dá dělat?

InsolCentrum se dlouhodobě snaží propojovat se všemi institucemi, kterým leží na srdci serióznost podnikatelských insolvencí. Významným partnerem v této oblasti je Svaz průmyslu a dopravy ČR – největší zaměstnavatelská asociace v zemi dále jen SPD). SPD velmi pečlivě sleduje podnikatelské insolvence, protože jsou součástí ekonomického života společnosti. SPD vnímá selhávání podnikatelských insolvencí jako narušování stability českého podnikatelského prostředí. Zájmem SPD jsou férové insolvenční procesy, které by prokázaly schopnost realizace a vymahatelnosti práva a z ní vycházející větší víru podnikatelů i občanů v jistoty právního státu. Aktuálně připravuje SPD spolu s InsolCentrem konferenci „Diagnostika insolvencí – cesta ke změně“.

Jaká bude náplň konference?

Přemýšlíme o nové variantě konference – tedy nikoli o klasickém formátu, při kterém vystupující hodnotí pouze současný stav aplikace insolvenčního zákona a přínos jeho přijatých i připravovaných novel. V připravované verzi konference uvažujeme o konfrontaci dat a vizí insolvenčního prostředí ve vztahu k celé společnosti.

Ukázky témat:

• Dlužníci ve více než polovině případů vyvedou majetek ze své společnosti mimo dosah věřitelů. Naskýtají se jednak praktické otázky – kam se majetek v řádu desítek miliard každý rok ztrácí? Obecná otázka: Je správné, aby stát připouštěl zjevné porušování zákonů, které se v insolvenčních řízení stává normou?
• Státní orgány (finanční úřady, zdravotní pojišťovny, správa sociálního zabezpečení) jsou v insolvenčních řízení až dvakrát méně efektivní oproti běžným věřitelům (o bankách nemluvě). A to navzdory svým informacím, personálním a legislativním výhodám. Obecná otázka: Je správné, aby se státní orgány chovaly pasivně a vyhýbaly se své účasti v předinsolvenční fázi?
• Při řešení problémů insolvenčních řízení se používají klasické ekonomické nástroje – nově například posuzování mezery krytí v majetku dlužníků. Obecná otázka: Mohou klasické ekonomické nástroje fungovat v prostředí, kde účetnictví firem ohrožených insolvencí nezobrazuje věrně stav jejich majetku? Podniky s řádně vedeným účetnictvím mohou mít problémy, naproti tomu firmy s „upravenými“ údaji mohou snadno utíkat před insolvenčními návrhy.

Toto jsou pouze jedny z mnoha témat připravované konference.

Kdy a kde se bude konference konat?

Předběžně jsme s SPD domluveni na nějakém reprezentativním fóru – nejlépe v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Datum konání konference je v současné době v rukách politiků, protože musíme vyčkat do ustanovení jednotlivých výborů Poslanecké němovny. Podle našeho názoru je jak místo, tak doba konání konference více než vhodná. Předmětem konference budou obecné otázky fungování nejenom insolvenčních procesů, ale odvozeně celé společnosti. SPD i InsolCentrum se přípravou konference snaží přispět k poznání příčin nefunkčnosti společenských procesů a hledání koncepce dalšího postupu. Noví poslanci budou mít možnost inspirovat se na jedné z prvních akcí Poslanecké sněmovny pro práci ve svém budoucím čtyřletém funkčním období. Na závěr se pokusím přirovnat obraz insolvencí a společnosti k příměru z novely známého skotského spisovatele Roberta Louise Stevensona – Podivný případ Dr. Jekylla a Mr. Hyda. Společnost se navenek tváří jako ctihodný anglický gentleman doktor Jekyll, avšak insolvence ukazují temné stránky její povahy vyjádřené chováním pana Hyda. Publikováno: Konkursní noviny, 11/2017